11.6.2020 17:35 INFILTRACE
Jednou z taktických technik boje je infiltrace. Dostaneme se nepříteli do týla a, jsme-li šikovní, ovládneme jeho schopnost na nás útočit. Je-li soupeř chytřejší než my, musíme se kvůli mimikrům sami stát chytřejšími. Jsme-li například hloupým venkovanem, musíme se stát přinejmenším politologem, nejlépe pak oduševnělým politologem. V nepřátelském prostředí nepadneme do pasti, do které bychom padli v diskuzi o monetární politice, pokud bychom si hráli na oduševnělého ekonoma. Oduševnělý politolog je pro prázdné tlachání ideální krytí.
Nedělejme si iluze, že oni neinfiltrují nás. Mnoho oduševnělých politologů se vtírá mezi nás venkovany a předstírá zájem o naše dennodenní starosti. Na internetu si nastudují, jak se dojí kráva, jak se žne tráva, nebo jak se vybírá úl, a v předstírané živé diskusi se nám snaží dostat do hlavy a odhalit naše plány. Dávejme si pozor na oduševnělé politology.
Když se dobře infiltrujeme, vyhledejme slabiny nepřítele, které potom budeme moci využít proti němu. Jednou ze slabin nepřítele je síla, která ho pohání. Nepřítel je poháněn dostředivou silou vševědoucnosti, která ho utvrzuje v přesvědčení, že všechno ví. Rád rozdává rady, více mluví než naslouchá, potlačuje odstředivé myšlenky a vytváří si přátele z těch, kteří s ním souhlasí. Stát se přítelem nepřítele je snadné – stačí kývat. Nepřítel zaručeně neodhalí, že jsme nepřítelem infiltrátorem.
Získáme-li si důvěru nepřítele, vražme nůž do jeho slabin. Nepřítele například rozhodí nevinná otázka, jak ví to, co ví. Zda si na to sáhnul, zda to cítil na vlastní kůži, zda u toho byl. Budeme pravděpodobně svědky snášení důkazů, odkazů, referencí. Sáhnul si na to důvěryhodný známý, stopy na kůži má příbuzný jeho příbuzného, málem u toho býval byl, kdyby to byl býval stihnul. Protože je nepřítel chytřejší než my, brzy mu dojde, že nemá prsty zničené, nemá zjizvenou kůži, ani vlastní vzpomínky.
Zato my mu ukážeme stopu rohu na paži, otisk srpu na dlani a hezky mu to osladíme.