BITVA POD BRUSELEM

21.4.2020 17:29 BITVA POD BRUSELEM
„Geçmişi hatirlamayanlar, onu tekrarlamaya mahkumdur.“
(George Santayana, 1905)
Tento slavný výrok španělského filozofa známe v překladu z turečtiny jako „Ti, kdo si nepamatují svoji minulost, jsou odsouzeni ji opakovat.“. Recep Kara Mustafa Erdoğan si pamatuje. Pamatuje si obrovskou říši, sahající od Balatonu po Perský záliv a od pouští severní Afriky až po ústí Donu a Dněpru. Pamatuje si v historii největší dár al-islám (dům islámu) a pamatuje si tragický pokus o rozšíření domu islámu o dár al-harb (o dům války) v bitvě pod Vídní v září 1863.
Turecké úspěchy bývaly vždy založené na dokonalé vojenské organizaci, spočívající na lenní jízdě a pěších oddílech fanatických janičářů. Armáda byla nyní doplněna o igilovce a byl odsunut nábor nových vojáků, aby nezavlekli do armády koronavirus. Přestože Brusel tušil, že něco není v pořádku, a Ankara stále předkládala nesplnitelné požadavky, aby padlo prodloužení mírové smlouvy o kompenzaci nákladů na uprchlíky, stále byl pro Brusel nepřítelem číslo jedna spolek V4+1, zatímco náznakům zvýšené vojenské aktivity Ankary nevěnoval Brusel pozornost. Až do okamžiku, kdy Osmané překročili řeckou-tureckou hranici.
Brusel začal vyvíjet horečnatou činnost, aby uzavřel koalici s V4+1 pod vedením Jana Sobieského. Předsedkyně Evropské komise se zavázala vyplatit V4+1 více než jeden milión zlatých na vystrojení vojska a Sobieský slíbil, že přijde Bruselu na pomoc se čtyřicetitisícovou armádou.
Turecké oddíly netáhly na Uhry, protože vůdce uherských rebelů Thökölye nahradil tvrdošíjný nacionalista Orbán a podkopání maďarského plotu bylo nereálné. Cesta Erdoğana vedla přes evropskou politikou zdecimovaný západní Balkán a přes alpské průsmyky. První bitva pod Matterhornem skončila pro unijní vojsko pod velením Karla Lotrinského děsivou porážkou a obrátila ho na útěk. Z vojenského hlediska mělo toto střetnutí jen malý význam, ale zpráva o něm způsobila mezi Bruselany bezhlavou paniku. Z města uprchla třetina obyvatel, včetně Evropské komise.
Čtrnáctého července začalo kolem Bruselu růst nové město z plátěných tureckých stanů. Brusel mohla zachránit dostatečně silná a včasná vojenská pomoc, ale vojsko V4+1 bylo Američany převeleno do Pobaltí. Nad brusleským caprice des dieux zavlála islámská červená vlajka.
Komisaři si nepamatují svoji minulost a nadále z exilu povykují, že červený úděl je vlastně zeleným údělem, protože velbloudi mají nulové emise.
Příspěvek byl publikován v rubrice Chodec Optimista. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.