7.4.2020 17:02 VĚŘME NEVĚŘME
Ředitel pražské zoologické zahrady odpovídal na poněkud návodnou otázku (kterou ale mohl silou argumentů od sebe odtlačit, což neučinil), zda nevěří různým spekulacím o viru z nějaké tajné vojenské laboratoře:
„Tomu vůbec nevěřím. Myslím, že jeho původ je skutečně nutné hledat na čínských trzích s divokými zvířaty. Praktiky, které tam panují, jsou otřesné a riziko spojené s následnou konzumací zvířat enormní. Ostatně podobné epidemie, byť neměly ani zdaleka takový dopad jako nyní koronavirus, už jsme v minulosti zažili.“ (ředitel měl na mysli SARS, MERS či AIDS)
(Miroslav Bobek, 26.3.2020)
Podobně jako pan ředitel ani my nejsme bůhvíjací myslitelé, pronikavost jejichž myšlenek přesahuje naše životy. Sobě si odpouštíme, odpusťme i jemu.
Epidemie byly kdysi považovány za trest boží. Nezkoumal se zdroj nákazy, nemocní byli izolováni a mrtví spalováni. Trhy s divokými zvířaty probíhaly dál, přičemž nenakažení se modlili a prosili Boha o ochranu. Avicenna popsal způsob přenosu nemoci z člověka na člověka a jako první zavedl karanténu. Zdroj nemoci nebyl vidět a lékaři mohli pouze spekulovat, jak vypadá a odkud se bere. Bakterii objevil až vynálezce mikroskopu v roce 1675, první virus tabákové mozaiky byl odhalen v roce 1892. Do konce 19. století jsme zažili epidemie, které měly daleko větší dopad než nyní koronavirus, a mohli jsme říct, že viry a bakterie nevznikly v nějaké tajné vojenské laboratoři.
Až do konce 60. let 20. století jsme zažili další epidemie, které měly daleko větší dopad než nyní koronavirus, a mohli jsme říct, že viry a bakterie mohly vzniknout v nějaké tajné vojenské laboratoři, ovšem neúmyslně. Teprve po objevu genové manipulace můžeme tvrdit (a věřit či nevěřit), že vir a bakterie vznikly úmyslně genovou manipulací v nějaké tajné vojenské laboratoři.
Obloukem se tím vracíme na počátek, kdy rozhodující byla víra: tehdy víra v ochranu boží, nyní víra ve způsob vzniku viru. V tom myšlenka pana ředitele přesahuje naše životy. Víra, narozdíl od epidemie, přesahuje naše životy. Věříme nebo nevěříme. Oba přístupy jsou rovnocenné a ani jeden z nich nevede k jistotě, kde je nutné co hledat.