NA VÝCHODNÍ FRONTĚ KLID

Každý z nás zanecháváme stopu. Sálim studoval histogramovou mapu, tentokrát zpracovanou nejen do hloubky 50 kilometrů, ale rozšířenou o celé vnitrozemí. Při pohledu na hustotu bodů pochopil, že dojde k úpravě operačních plánů.

Ke každému bodu byl přiřazen vektor pohybu. I oko laika by rozpoznalo, že pohyby bodů jsou řízené organizovaným způsobem. Sálim očekával příchod analýzy, která rozklíčuje, co se vlastně děje. O tom, že se něco děje, nebylo pochyb. Na první pohled bylo rovněž zřejmé, že situace ve vnitrozemí neodpovídá předcházejícímu vývoji v padesátikilometrovém příhraničním pásmu. Na to by měla analýza také poskytnout odpověď. A určit, zda dojde ke změně režimu.

Sálim nepochyboval, že stejná data mají k dispozici i silové složky státu. Jejich pohyb ovšem nebyl součástí histogramové mapy, tudíž nebylo možné sledovat, zda na vývoj situace reagují. Sálim mohl pouze podle pohybu techniky odhadnout, že se nepatrně zvyšuje aktivita, ovšem nikoli způsobem, adekvátním situaci zejména v oblastech s extrémní hustotou nebo s extrémně koordinovanými vektory pohybu.

Sálim společně s mapou také neobdržel žádné operační příkazy. Byl to znervózňující klid před bouří. Ke klidu přispívalo jen to, že věděl, že jako obvykle dostane instrukce ve velkém předstihu před protistranou.