30.3.2019 12:52 POLITICKÁ VYSPĚLOST
Jsme politicky vyspělí ?
Pochopitelná reakce na takovou otázku je: Jistě, nás jen tak někdo neoblafne.
Znalci lidské duše, psychologové a psychiatři, by byli při odpovědi obezřetnější. Kdyby sledovali množství aktuálních příspěvků v internetových diskusích, mohli by usoudit na vysokou míru angažovanosti české populace. Problém je ovšem v časové charakteristice těchto příspěvku – jsou vysoce aktuální. Jsme zvyklí reagovat okamžitě. Přitom reagujeme i na věci, kterým nerozumíme.
Například na novozélandské události. Máme potřebu okamžitě komentovat, dohledáváme video (s nepochopitelnou mizernou kvalitou), dohledáváme manifest (s nepochopitelnou prvoplánovou přímočarostí) a ti odvážnější zkoušejí prostřelit čelní sklo auta (s pochopitelnou ztrátou sluchu). Vnímavý komentátor ovšem tuší, že sedí v hledišti kina Světozor a že sleduje šachovou hru, jejíž šachovnice se více než čemukoli jinému podobá mnohoúhelníkové desce halmy. Že nemá smysl předvídat šestý tah, neboť u herní desky sedí mnoho hráčů. Že jeho kůň může být sestřelen dvaceti různými střelci.
Naučit se nereagovat okamžitě na aktuální zprávu je obtížné. Ale jde to. Nejsme majitelé novin, jejichž zisky závisejí na prodeji aktualit. Klidně si počkejme.
Vzadu v hipokampu se nám informace klasifikovaně ukládají do čtyř registrů: věřím, spíše věřím, spíše nevěřím, nevěřím. Když si počkáme, další nové informace mohou s těmi stávajícími pohybovat mezi registry tam i zpět. Až si nakonec svoji polohu zafixují a nastane čas na příspěvek do internetové diskuse. V diskusích se staneme oblíbenými i neoblíbenými.
Oblíbenými proto, že budeme politicky vyspělí a jen tak někdo nás neoblafne.
Neblíbenými proto, že budeme politicky vyspělí a jen tak někdo nás neoblafne.