21.3.2019 18:18 PÁN A VELITEL
Všimli jste si, jak pes nechápe, proč jeho pán a velitel sbírá z trávníku jeho lejno, tedy to, co on odhodil ? Zahrabe zadními a popoběhne a nechce tomu, co odhodil, věnovat víc pozornosti. Nejedná se o instinktivní chování, ale o projev kolektivního vědomí. Proč se jeho pán chová jinak ?
Lidstvo se může poučit. Více vnímat kolektivní vědomí.
Všichni chápeme, že chování pánů a velitelů je řízeno zájmem o čistotu životního prostředí. Někdo kdysi usoudil, že psí odpad nás ohrožuje, a nařídil pod pohrůžkou pokut ho sesbírat. Pes neví, že jeho odpad skončí v nejbližším odpadkovém koši. Jeho pán prostě sbírá to, co on odhodil.
Kolektivní vědomí nám poskytuje rozhodovací nástroj, co je pro nás přínosné a co nás ohrožuje. Přínosné věci s ochotou sbíráme a věci, které nás ohrožují, odhazujeme. Aniž bychom měli osobní zkušenost, kolektivní vědomí nám pomáhá rozlišovat, co je přínosné a co je ohrožující. Chováme se jako pes, který sbírá klacky na hraní a odhazuje strávené jídlo. Pes ví, že s klackem bude spousta legrace, a také ví, že lejno k ničemu dobrému není, s výjimkou překonání odporného pachu z psího šampónu. Člověk je na tom úplně, ale úplně stejně.
Pes bude poslouchat tu smysluplné, tu rozmarné pokyny svého pána a velitele, které mu zajistí stravu a bezpečí, a odmítat bude pokyny neštěkat na cizí psy, jež mu stravu můžou vzít a jsou potenciálním nebezpečím.
Člověk je na tom úplně, ale úplně stejně, když dostatečně citlivě vnímá kolektivní vědomí. Může se v lejnu občas vyválet, aby se zbavil odporného pachu z všeobjímajících lidských práv, ale vytrvale musí štěkat na cizince za plotem, jež mu můžou vzít stravu a bezpečí. Bez ohledu na to, co říká pán a velitel.