9.3.2019 16:30 DŮCHODCE
Každý den před sedmou hodinou ranní míjím dva důchodce, jak pospíchají do fronty před zavřeným supermarketem. Možná mají rádi čekání na obzvláště vykřupané pečivo, proto pospíchají, anebo mají zvláštní tajný úkol vybrat rohlík z regálu jako první, anebo jsou prostě naučeni ze socialismu na fronty a je jim ve frontě dobře. Ostýchám se jich zeptat, aby mě nevzali holí.
Nechci být důchodcem, který vykonává zoufale zbytečné činnosti. Pravděpodobně se zbytečným činnostem v důchodu nevyhne nikdo z nás, tak jako se jim nevyhneme nyní, když jsme ještě aktivní. Jenže s důchodovým věkem se příležitost dělat zoufalé zbytečnosti dramaticky zvýší. Když se k tomu přidá snížená schopnost rozlišovat, co je a co není zbytečné, je na malér zaděláno. Například na vysedávání na lavičce v sadech a na podepírání ustarané hlavy starou špacírkou…Kdepak !
Kalhoty přežehlené na vnitřní straně,
zápěstí přepěstěné a jemné dlaně,
kterými svírá bochník chleba se špekem v plátku junior,
tak tedy říkejme mu třeba: senior.
Rukávy u zimníku bohatě lesklé,
nasedá do taxíků s šampusem ve skle,
lakýrkou cvrnká nedopalky před barem Excelsior
a pak dá prachy do obálky, senior.
Ref: V neděli vysedává na lavičce v sadech
a drahou špacírkou si podepírá bezstarostnou hlavu,
sluníčko vyhledává, procvičí si nádech
a vůbec nikdo už mu neupírá peníze a slávu.
Na krku nové káro a bodrost v hlase,
když típne sté cigáro, poskočí v pase,
namísto díků zvedne zraky a není Bůh, je vis maior,
když vidím tyhle lidský páky, klepu se štěstím za příznaky,
že jednou ze mě bude taky senior…