27.1.2018 13:03 HROZBA DEMOKRACIÍ
„Jsou dvě možnosti. Buď zvítězí to, co říkal před chvílí ‚kolega Ovčáček‘, a v tom případě budeme muset asi divadelní večery opakovat tak dlouho, až to skutečně skončí jinak. Už máme know-how z roku 1989. Nebo to dopadne tak, že zvítězí láska a pravda nad lží a nenávistí…“
(Jiří Grygar, Městské divadlo Zlín, 22.1.2018)
Hrozba demokraciií může být reálně naplněna. Indicie jsou tady.
Především je třeba rozlišovat demokracii v prostoru a demokracii v čase, takže teoreticky jsou možné různé kombinace, například demokracie bez časového počátku, ale s konečnou časovou budoucností, anebo obráceně demokracie s časovým počátkem a nekonečnou budoucností, a do toho pak ještě demokracie prostorově konečná či nekonečná, takže už z toho je vidět, jak je to vlastně složité.
Zásada číslo jedna však říká, že o vlastnostech demokracie rozhodujeme my v Drahošově týmu, nikoliv sebedůmyslnější teorie. Současná mediální měření nasvědčují především tomu, že demokracie měla časový počátek 20. února 1949 – to byl ten velký třesk demokracie. Pokud jde o budoucnost, ta je mlhavá. Je vysoce pravděpodobné, že demokracie bude existovat ještě alespoň 5 roků, ale možná i nekonečně dlouho.
V současné době probíhá velký spor o prostorovou konečnost či nekonečnost demokracie, a nikdo neví, jak tato hádka dopadne. Pokud platí Drahošova teorie, tak v okamžiku velkého třesku demokracie nejenže nebyl žádný president, ale ani prostor ani čas. Proto není možné v tuto chvíli použít předložku „a.D.“ (ante Dei, před Drahošem), jelikož ta automaticky předpokládá, že čas „už“ plyne. Vskutku se zdá, že teorie velkého třesku demokracie vyžaduje, aby naše demokracie vznikla doslova z ničeho…
Což je v příkrém rozporu s filosofickým názorem, že něco může vznikat pouze z něčeho jiného. Jenže nikdo neví, zda se Česká republika řídí naší filosofií…