19.12.2017 18:42 MÁM PRÁVO BÁT SE
Snad miliónkrát jsem v poslední době slyšel více či méně úpřimně míněnou radu, čeho se nemám bát, případně čeho se mám bát. Strašidel se můžu bát. Novodobí rádci přišli s politickým novotvarem – nemám se bát něčeho, ale mám se bát o něco. Například bych se neměl bát imigrace, ale měl bych bát se o demokracii (jazykovědný rozbor rozdílu ponechám Jungmannům).
Mám právo bát se strašidel. Bát se o strašidla asi nebudu.
Například mám právo bát se vesmíru ? Mám. Mam právo bát se o vesmír ? Nesmyslná otázka.
Mám právo bát se říší a velmocí ? Mám. Mám právo bát se o říše a o velmoci ? Nesmyslná otázka.
Mám právo bát se evropských sousedů ? Mám. Mám právo bát se o evropské sousedy ? Nesmyslná otázka.
Mám právo bát se vlastního národa ? Mám. Mám právo bát se o vlastní národ ? Nesmyslná otázka.
Mám právo bát se sousedů v ulici ? Mám. Mám právo bát se o sousedy v ulici ? Nesmyslná otázka.
Mám právo bát se vlastní rodiny ? Nesmyslná otázka. Mám právo bát se o vlastní rodinu ? Mám.
Na vnější hrozbu existují dvě základní reakce – boj nebo útěk. Reakce je podvědomá, ale lze si ji cvičením osvojit.
Jedině ve společenství, které je nám nejbližší, jsme ve vztahu k nebezpečí aktivní (nikoli pasivní strach z něčeho, ale aktivní strach o něco). Reaguji bojem. Útočím proti tomu, co ohrožuje moji rodinu.
Najdou se zbabělci jako Tomas z francouzsko-švédského dramatu Vyšší moc, který zdrhnul před lavinou a nechal v ní svoji rodinu. Najdou se zbabělci jako uprchlíci všeho druhu z dramat dnešního světa, kteří při ohrožení rodiny volí útěk. Nedbají nejen ohrožení národa či státu, ale protože málo cvičili, nedbají ani ohrožení svých nejbližších.
Mám právo bát se sousedů, národů a velmocí a můžu volit útěk.
Mám právo bát se o svoji rodinu a musím volit boj.