TEORIE SYSTÉMŮ

6.10.2017 9.26 TEORIE SYSTÉMŮ
Seděl jsem v čekárně. Čekal jsem na pravidelnou (preventivní) prohlídku a jako obvykle jsem se nudil. V mozku mi po ránu pracovalo jen zrakové centrum, tak mi oči bez zřejmých souvislostí a úmyslu šmejdily po zdravotnických plakátech, jimiž byly zcela oblepené zdi čekárny. Bez zřejmých souvislostí tak vím, že každý den přibude 140 diagnóz a 50 úmrtí a nemám čekat, až dojde i na mě, že diabetes mellitus je onemocnění chronické a celoživotní, že si mám zacvičit u televize a pořídit si psa, že žít naplno se dá i bez tabáku a že bych měl bezodkladně začít cvičit svaly pánevního dna.
Z teorie systémů vím, že systémy se přizpůsobují okolí, aby se ochránily a přežily, a současně systémy své okolí ovlivňují tak, aby se jim okolí přizpůsobilo k ochraně a přežití. Triviální formulace „to není systémové řešení“ znamená, že systém směřuje ke svému rozkladu a zániku, zatímco když „to řešíme systémově“, systém přežije a rozvine se.
Zdravotnictví jako systém přežije a rozvine se, bude-li mít dostatek pacientů. Zdravých pacientů (preventivní prohlídky) i nemocných pacientů (remediační prohlídky). Bude-li klesat počet pacientů, bude zdravotnictví směřovat ke svému rozkladu a zániku. Aby se ochránilo a přežilo, musí zdravotnictví udržovat nebo zvyšovat počet pacientů. Plakáty po zdech čekáren krásně ukazují, jak zdravotnictví systémově ovlivňuje svoje okolí, aby se mu přizpůsobilo k ochraně a přežití. Zdravotnictví nikdy nebude systémově směřovat k vyléčení pacientů, nýbrž bude trvale systémově pacienty léčit. Aby jako systém nezaniklo.
Trvale na mě systém bude působit tak dlouho, až začnu cvičit svaly pánského pánevního dna.
Přestanu přemýšlet a budu chodit na další a další prohlídky a budou mi udíleny další a další rady, jak si udržet a zlepšit životní komfort. Budu sedět v čekárnách, budu se nudit a bude mi po ránu pracovat v mozku jen zrakové centrum, abych přes plakáty nevnímal byznysové sebezáchovné pojetí systému.
Až budu mít správně procvičené svaly pánevního dna, možná mě něco napadne.
Nejspíš mě nic nenapadne.
Nač přemýšlet. Politika jako systém si mě přizpůsobuje. Zvláště nyní před plakáty oblepenými volbami.
Příspěvek byl publikován v rubrice Chodec Optimista. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.