25.7.2017 18:48 TORCHES OF FREEDOM
Na folkových festivalech, jejichž vyznavači měli s Wabi Daňkem v krvi, že cigareta se zapaluje třískou, se nekouří. Generace trampů a folkařů zřejmě vymírá na rakovinu plic.
Na posledním folkovém festivalu jsem poslušně vytáhl elektronickou cigaretu a vypouštěl obláčky páry, které vítr odnášel za moje záda. Vzápětí ke mně přistoupila trampka či folkařka s žádostí, abych přestal, protože jí to vadí. Na dotaz, zda jí rovněž vadí pára v sauně, odpověděla něco jako „eeh“, načež ji odvlekl tramp či folkař s jediným inteligentním řešením, že se oba můžou posunout jinam.
Doba se mění, ale lidé se nemění. Odvaha jedince roste se čtvercem početnosti davu.
V roce 1929 Edward Bernays přesvědčil skupinu žen, které se účastnily v New Yorku velikonočního průvodu, aby si zapálily Lucky Strike na protest proti genderovému útlaku – zaplály „pochodně svobody“ (torches of freedom) a New York Times 1. dubna 1929 otiskly: „Group of Girls Puff at Cigarettes as a Gesture of Freedom“.
V dobových filmech se objevily (dámsky) štíhlé cigarety s elegantními špičkami a tabákový průmysl úspěšně obsadil další tržní segment.
V současných pokrokových filmech se nekouří. V současných pokrokových filmech se pouze chlastá, fetuje, šňupe a aplikuje do žil.
Někdo nás diváky přesvědčil, že opilý a sjetý filmový hrdina je in, a lihovarnický a farmaceuticko-drogový průmysl úspěšně obsadil další tržní segment.
Doba se mění, ale lidé se nemění. Lidé dělají jen správné věci.
Nebudu odvážný v tržně segmentovaném davu a ponechám si svoji malou pochodeň svobody.