9.8.2016 20:57 DOMÁCÍ PEC NA VÝROBU LÉKŮ
Karel, zvaný Chemik, vyrostl na ulici. Před revolucí se čile živil obchodováním s kyselinou acetylsalicylovou (Alnagon) a s trichloretylenem (Čikuli), v devadesátých letech pak prodejem sudů a hydroxidu sodného. V minulém desetiletí za pomoci nezjištěné chemikálie pokračoval v rozpouštění evropských dotací. Nyní přešel na drogy.
Když drogy, očekával bych heroin, kokain, pervitin, ovšem tak ne Karel zvaný Chemik. V centru Karlova zájmu stály flavonoidy, insulin glargin, rivaroxaban, budesonid, dihydrát formoterol-fumarátu, metformin-hydrochlorid, vildagliptin, mirabegron, pregabalin, flutikason-propionát, salmeterol-xinafoát a další. Nevěřícně jsem kroutil hlavou, dokud mi to Karel zvaný Chemik nevysvětlil.
Předvedl mi domácí pec na léky. Do kouzelného zařízení zasunul kapsli s mikronizovanou čištěnou frakcí flanovoidů a spustil program knoflíkem jako na mikrovlnce nebo na peci pro pečení chleba. Když bylo hotovo, podal mi piluli se slovy: „Tu máš Detralex.“
Odmítl jsem Detralex ze dvou důvodů: jednak jsem nevěděl, co to je Detralex, a jednak jsem se cítil zdráv a bez potřeby užívat Detralex k uvedení do extáze. Později jsem si ověřil, že jsem udělal dobře, protože netrpím ani žilní nedostatečností dolních končetin ani hemoroidy.
Nepodezříval jsem Karla, že se na stará kolena stal filantropem. Nestal. Přestože za poslední rok rozdal tisíce domácích pecí na výrobu léků za symbolickou jednu korunu, na dodávkách vstupních surovin vydělal neuvěřitelných 2,7 miliardy Kč. Stinnou stránkou jeho aktuálního byznysu je, že na jeho hlavu je farmaceutickými firmami vypsaná vysoká odměna, převyšující jeho výdělek.
Já Karla neprásknu. Já mám Karla rád. Je to Karel zvaný Chemik.