8.11.2015 10:46 ČERVكاب KARKULKA
Žilo jednou jedno děvčátko a to dostalo od babičky k narozeninám dárek – červenou čepičku. Rádo ji nosilo, a proto jí říkali Červená karkulka. Babička bydlela za lesem a Karkulka ji v doprovodu velikého bratra často navštěvovala. Jednoho dne měla i babička narozeniny a maminka k ní Karkulku poslala s košíčkem plným dárků. Děvčátko muselo projít hlubokým lesem a proto jí maminka přikazovala: „Jdi rovnou k babičce, Karkulko, a nikde se nezdržuj a nescházej z cesty. Mohlo by se ti něco zlého přihodit.“
Karkulka to slíbila, ale na svůj slib brzy zapomněla. Jakmile uviděla rozkvetlé lesní květy, se svolením bratra je začala pro babičku sbírat do kytičky. V hlubokém lese žil také zlý vlk. Karkulku zahlédl a, nevšímaje si bratra, začal ji zpoza stromů sledovat. Po chvíli jí nadběhl, vynořil se před ní a ptal se: „Kam jdeš, Karkulko?“
„K babičce,“ odpověděla Karkulka ústy bratra. „Nese jí k narozeninám košíček plný dárků. Bydlí v chaloupce za tímhle lesem.“
Vlk to uslyšel a pelášil k babiččině chaloupce, aby tam byl dřív než Karkulka. Zaklepal na dveře. „Kdo to klepe?“ ptala se babička.
„To jsem já, Karkulka. Jdu ti popřát hezké narozeniny a nesu dárky,“ odpověděl jí vlk tenkým hláskem.
Babička si myslela, že je to opravdu Karkulka. Pustila vlka do chaloupky a ten ji spolkl. Potom si nasadil na čumák brýle, vlezl do postele a přikryl se. Karkulka zatím v zákrytu za bratrem doběhla k babiččině chaloupce a celá s bratrovým dovolením natěšená, že jí udělá dárečky radost, zaklepala na pokyn bratra na dveře. Vešla dovnitř, podívala se na vlka, ležícího v posteli, a ústy bratra se podivila: „Babičko, Karkulka si myslí, že máš ale velké uši.“
„To abych tě lépe slyšela,“ řekl vlk.
„Karkulka si myslí, že máš ale velké oči, babičko,“ podivila se ústy bratra zase Karkulka a vlk odpověděl: „To abych tě lépe viděla.“
„Karkulka si myslí, že máš ale velkou pusu, babičko,“ podivila se ústy bratra Karkulka a vlk zařval: „To abych tě mohl lépe sníst!“
Pak otevřel svoji tlamu a Karkulku spolkl taky. A jak měl plné břicho, svalil se zpátky do postele a tvrdě usnul.
Brzy šel kolem hajný, který při svých pochůzkách lesem vždy babičku navštívil. Z chaloupky však uslyšel hlasité chrápání. Nakoukl dovnitř oknem a na kolenou vidí bratra při odříkávání koránu a v babiččině posteli vidí ležet vlka s obrovským břichem! To on asi snědl babičku! Vešel tedy dovnitř a tesákem vlkovi břicho rozřízl. Jak se podivil, když z něho s babičkou vyskočila na pokyn bratra i Karkulka. Babička byla živá a zdravá a bratr prohlídkou osvědčil, že Karkulka je také živá a zdravá.
Všichni kromě bratra začali nosit kamení a sypat je vlkovi do břicha. To pak zašili. Když se vlk probudil, uháněl pryč do svého lesa. Bylo mu ale těžko a měl žízeň. Nejblíž byla babiččina studna, když se však nad vodu nakláněl, těžké břicho ho stáhlo dolů a již ho nikdo nikdy neviděl. Bůj je milostivý, slitovný.