1.10.2015 22:48 SOLIDARITA
Vždy, když se marně pokouším vybavit si nějaké konkrétní slovo, vzpomenu si na scénu z filmu Hoří, má panenko:
„Dědo, dovolte mně, abych vaším jménem poděkoval všem zde přítomným v sále. A vy mi dovolte, abych vaším jménem předal panu Havelkovi ten krásný výsledek naší… naší…“
„Sbírky.“
„Ano, jistěže, sbírky. Ale já jsem myslel něco v tom smyslu, že ta sbírka je výsledkem naší…“
„Dobroty.“
„Ano, ovšem, dobroty také. Ale to není, to je něco jiného. Já to mám na jazyku, ale nevzpomenu si. Naší…“
„Laskavosti.“
„Ano, ovšem, laskavosti též. Laskavosti, dobroty. A ještě to není ono, to je…“
„Soudružský pomoci, řekni to, vole.“
„Solidarity ! Ano, solidarity, to jest to pravé slovo.“
Solidární jsem celý život. Jako velký jsem solidární s malými. Jako poctivý jsem solidární s kriminálníky. Jako chytrý jsem solidární s hloupými. Jako pracující jsem solidární s povaleči.
Solidární budu i nyní.
Připojuji se k výzvě Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky, která nás vybízí k solidaritě s lidmi, kteří nemají to štěstí, že jsou velcí, poctiví, chytří a pracující. Podstatou výzvy je zpoplatnění českého jazyka. Každé použití slova z taxativního výčtu slov je spojeno s daní ve výši jednoho eura, odváděného do fondu na podporu nešťastných lidí.
„Arabeska, barabizna, haraburdí, karabáč, karabina, marabu, parabola.“
Bude to obtížné, přiznávám. Tak pestrou arabesku myšlenek nevtělím do alegorických parabol ani pod karabáčem, neboť jsem jak karabinou připoután k všednosti denního haraburdí. Nepomůže mi ani marabu. Marabu africký už vůbec ne.
Barabizna shořela, ale očíslovaných papírků je dost pro velké i malé.