6.9.2015 22:16 SVĚT MI NEPATŘÍ
Zdál se mi sen.
Procházel jsem zoologickou zahradou kolem výběhů zvířat. Mezi mnou a otevřenou zpěněnou tlamou dvousetkilového medvěda byla vzdálenost pouhých pět metrů přes hluboký příkop. Přestože jsem si byl vědom toho, že zoologové mnoha pokusy ověřili, na jakou vzdálenost umí medvěd skočit do dálky, zrychlil jsem krok a kvapně opustil výběh medvěda hnědého.
Pak se mi zdál další sen.
V jídelně severomoravské restaurace se ráno sešlo na padesát příslušníku armády, aby naplánovali bezpečností opatření pro nadcházející summit NATO. Pohybovali se mlčky mezi švédskými stoly a vůbec si mě nevšímali. Přestože jsem měl stejný nárok na pobyt v jídelně, zrychlil jsem polykání a kvapně opustil stísněný prostor.
Když jsem byl vzhůru, stalo se toto:
Došla voda. Průmyslové zdroje pitné vody byly odstavené. Termín obnovení dodávek byl již popáté odložen, testy byly stále pozitivní. Střežené studny v okolí byly ohroženy nadměrným odčerpáváním a hladina spodních vod trvale klesala.
Připevnil jsem na kolo plastový kanystr a vyrazil újezdem směrem k Dolskému sedlu najít pramen Dolského potoka. Stoupal jsem zhruba hodinu k bývalé hlavní silnici na hraniční přechod. Nikoho jsem nepotkal. Silnice nesla čerstvé stopy. Lidské i zvířecí.
Za třetí serpentinou jsem mezi stromy spatřil vojenskou hlídku. Hlídka mě bohužel zahlédla taky. Pod namířenou hlavní jsem byl označen za „civila“, který nemá přístup ke strategickému vodnímu zdroji, a dloubnutím kovem pod lopatku jsem byl vykázán.
K prameni bylo již blízko a nechtěl jsem to vzdát. Pokračoval jsem úvozem pod horizontem silnice. Dostal jsem se však do pasti.
V zádech se silnicí, obsazenou vojáky, se přede mnou vztyčil medvěd. Mezi mnou a otevřenou zpěněnou tlamou dvousetkilového medvěda byla vzdálenost pouhých pět metrů. Mezi mnou a hlavněmi byla vzdálenost pár ústupových kroků. Přestože jsem měl stejný nárok na vodu z pramene, vodu zabralo vojsko.
Svět mi nepatří.