23.8.2015 11:13 POHOVOR
Věci se po téměř dvou měsících daly do pohybu. Ahmed se jménem, začínajícím na A, byl předveden k pohovoru – patrně se v České republice rozhodli postupovat opačně, od Z k A.
Ahmed měl nyní výhodu v absolvovaných hodinách českého jazyka a hodlal jí využít. Věřil, že někde poblíž bude Ema i mísa.
Vše se však začalo vyvíjet poněkud jinak. Přestože gestem odmítl nápoj, přistál mu na stole plastový kelímek s odpornou vůní a odporně znějícím jménem „kafe“. Přestože odmítl jako nekuřák kouřit, přistály mu na stole cigarety se zapalovačem. Přestože se jasně a srozumitelně představil jako Ahmed, jeden z mužů ho vytrvale oslovoval „Achmoud“. Přestože…škoda slov, kterým nikdo nerozuměl.
V místnosti se pohyboval člověk evidentně neevropského původu, o němž si pánové mysleli, že Ahmedovi rozumí a že Ahmed rozumí jemu. Nebyl to ovšem člověk, narozený „po východu slunce, duna pět„, nýbrž podle přízvuku nejméně na opačné straně pouště. Ema nikde. Co teď ?
Ahmeda napadla spásná myšlenka přejít na obrázkovou vyučovací metodu. Myšlenka nebyla tedy úplně spásná, ale určitý krok dopředu to byl.
Když jeden z mužů gestikulacemi ukazoval na Ahmedovy ruce a pak obloukem zabodl vztyčený prst do Ahmedových úst, Ahmed ochotně přitakal, že rozumí, a na papír namaloval auto s osmi koly – takto jezdil do školy. Když si muž klepal kloubem ukazováčku na hlavu, Ahmed s chápavým úsměvem namaloval trojúhelník – svůj rodný dům. Když se muž jako čamrda roztočil a vystřeloval ruce do různých směrů, Ahmed bez váhání nakreslil kolečko s křížkem v jeho středu – tady chce žít.
Zdálo se, že náhradní způsob komunikace zabral. Muži se usmívali, Ahmed se usmíval, atmosféra byla přátelská.
Ahmed netušil, že jeho obrázek s tankem založili pánové do Ahmedova spisu.