19.8.2015 23:26 SLABIKÁŘ PRO DOSPĚLÉ
Ahmed listoval návodem na lepší život. Slabikářem pro dospělé.
O sto kilometrů dál Sálim listoval návodem na lepší život. Slabikářem pro dospělé.
Protože Ahmed musel odevzdat mobil, který mu Sálim svěřil, nemohl Ahmed Sálimovi zavolat. Rád by mu sdělil: „Známky mám 5, 5, 5, 4 – a nyní jsem zvědav, co s tím hodláš dělat.“ Ahmed se poctivě snaží. Profesor češtiny je milý starý pán, ale Ahmed mu vůbec nerozumí. Některé věci z obrázků v životě neviděl. Například krumpáč nebo nebozez.
„Alenko, stůj, auto houká, na něm v pytlích bílá mouka, auto mouku rozváží z velikého nádraží.“ Tomu Ahmed rozumí. Taková auta, co přivážela jídlo, viděl.
Na jiné stránce: „Letadlo letí nad řekou, před sebou cestu dalekou, loď pod ním zdá se maličká, jak papírová krabička.“ Písmeno ‚el‘ Ahmed nebude mít rád, vždycky si vzpomene na moře.
Toto se Ahmedovi líbí: „Ovečky se pasou samy, jehňátko se drží mámy, okolo ovce se točí, ta z něho nespustí oči.“ To mu připomíná domov.
Do příští hodiny se Ahmed musí naučit vyjmenovat všechny státy evropské unie a všechny prezidenty. Jako když bičem mrská. Za tři měsíce pozná přechodník minulý a vedlejší větu přívlastkovou a bude opravovat ledabyle nespisovnou výslovnost cizineckých vrátných.
Za tři měsíce se podívá do Sálimova slabikáře pro dospělé. Tři, Ahmed nalistoval ‚té‘: „Tajemné tamtamy tepají jemně, tajfun se blíží, ztuhla tvář země, teď tygří tlapy tušíte v tmách, ticho je v tundře, tíseň a strach.“