FQE

27.7.2015 22:34 FQE
Rozhodl jsem v rodině o kvantitativním uvolnění. Do prostoru obýváku jsem vrhnul hotovost ve výši sto tisíc korun českých. Dusnou a nepodnětnou rodinnou atmosféru bylo nutné rozhýbat.
Nejprve jsem skoupil dluhopisy matky. Obveselila se a odešla podnikat do kuchyně. Večer se to jistě vyplatí.
Poté jsem skoupil dluhopisy otce. Neříkal nic, ale alespoň se probudil. Je naděje, že vstane z gauče a něco podnikne.
Nakonec jsem skoupil dluhopisy sestry. Nazvala mě blbcem. Když jsem přidal, povýšil jsem na kreténa.
Manželku jsem nedráždil. Jak bych vysvětloval, kde jsem sebral sto tisíc ? Koupil jsem jí pugét za stovku, kterou jsem minulý týden našel.
Narazil jsem u dítěte. Zeptalo se mě, co je to kvantitativní uvolňování. Prý má papírků dost a kocour je nechce žrát. Pokusil jsem se vysvětlit princip této hry. Dítě chápavě pokyvovalo hlavou, a když jsem skončil, zeptalo se, co z toho bude mít. Je chytré, je po mně. A prý proč jim to dělám. Ksakru, co je to za otázky ?!
Kvantitativně v rodině uvolňuju, protože mě to prostě baví. Slovy Petera z Funny Games: „Proč ne ?“
Příspěvek byl publikován v rubrice Chodec Optimista. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.