25.6.2015 19:59 KANÁLY
Český jazyk je úžasný. Na „slaďoučkém kulaťoučkém jablíčku“ by si vylámal zuby i Miloň Čepelka, natož pak na „tvarůžkovatění“. Poprvé jsem se s tvarůžkovatěním setkal v jednom komentáři od Petra Hájka. Pochybuji, že by kterýkoli cizinec pochopil překlad tvarůžkovatění bez znalosti českých reálií a bez shlédnutí alespoň několika televizních vystoupení paní moderátorky Zuzany Tvarůžkové.
Nomen omen.
S uchvacující vášní si představuji průběh denní válečné porady v redakci zpravodajství, jak se do kotle na stole přihazují zrnka střelného prachu a kousky sirné šňůry, někdo ze saka odstřihne střelnou bavlnu, jiný odlije z hrnku tritolu, zdravý již nepotřebuje zbytek nitroglycerinu, a pak šéf názorně předvede superrychlou sborku a rozborku Parkeru, případně klávesnice.
Výsledný guláš mě už tolik nebere.
Jako děti jsme si venku před domem hráli s angličáky. Měli jsme tam prašný plácek velikosti 3×10 metrů. Pískový prach byl natolik hustý, že bylo velmi jednoduché vytvořit rukou síť silnic, křižovatek a objezdů. Se stejnou uchvacující vášní jsme se dali do vytváření virtuálního světa, rozkládajícího se od východu (vchodových dveří, kde jsem bydlel já) až na západ (vchodovým dveřím, kde bydlel Vlastík). O zatáčce vpravo nebo vlevo jsme se rozhodovali intuitivně anebo podle toho, na kterém koleni jsme právě klečeli. Vlastíku, půjde to tady vpravo ? Néé, tady leze mravenec, půjde to vlevo. Když bylo hotovo, tj. byli jsme špinaví jako prasata a svět byl vyprášený podle našich náhodných představ, postavili jsme angličáky na začátek silnice a zálibně se po svém světě rozhlíželi. A pak jsme šli domů.
Jezdit s auty nás už tolik nebralo.
Když jsem se po „revoluci“ nabažil Bobbyho a Sue, Brandona a Brendy a Muldera a Scullyové, zůstala mi televize jako hezký designový doplněk ke kaktusu pod oknem. Obývákové sestavy devadesátých let byly vybavené nikou, vybízející k umístění nějakého předmětu – kocour by v té nice trvale nestál. Tak tam stála televize. Byla NOVÁ, byla PRÍMA, a byla naše.
Později jsem se v touze po terapii vrátil ke kanálu ČT24. Ještě později jsem v touze po terapii z kanálu ČT24 opět vystoupil. Stalo se to někdy kolem pádu Boeingu na Ukrajině. Uvědomuji si, že v kanálu jsem byl poměrně dlouho. Potěšilo mě, že jsem po vystoupení z kanálu poznal nebe a správně ho i pojmenoval.
Od té doby vím, že musím být stále nad úrovní kanálů.